Hudba
Hudba Gnawa, rwayess a dekka
Hudba, která přichází ke stolům na fantasia večeři: co jsou Gnawa, rwayess a Dekka Marrakchia, jaké nástroje hledat a jak se zapojit.
Rezervujte večer fantasia ↗Tři tradice, jedna večeře
Skupiny, které se pohybují mezi stoly na fantasia večeři, pocházejí z velmi odlišných koutů marocké hudby. Gnawa je duchovní hudba s kořeny v západní Africe. Rwayess jsou básníci-zpěváci amazighského Souss, regionu kolem Agadiru. Dekka Marrakchia je perkusní tradice z Marrákeše. Slyšet je během jednoho večera je rychlá prohlídka zvuku země a vědět o každé z nich trochu víc činí vystoupení u stolu mnohem obohacujícím zážitkem. Zde je to, co poslouchat a čeho si všímat.
Gnawa: kastaněty a guembri
Hudba Gnawa vyrostla z písní a rituálů Západoafričanů přivezených do Maroka a UNESCO, které ji v roce 2019 zařadilo na seznam, ji popisuje jako hudbu súfijského bratrstva, která mísí posvátné a světské. Definují ji dva nástroje: qraqeb, velké železné kastaněty klapající v rychlých, do sebe zapadajících rytmech, a guembri, třístrunná loutna, jejíž hluboký, bzučivý bas vede hudbu. Písně opakují jeden nebo dva verše stále dokola, což dává Gnawe její hypnotickou přitažlivost. UNESCO dodává, že městské skupiny nosí barevné vyšívané kostýmy, zatímco venkovské skupiny dávají přednost bílé.
Od léčivých nocí po festivalová pódia
Gnawa je ve své podstatě obřadní. Jeho celonoční rituály zvané lila vedou mistrovští hudebníci, maâlemové, a mají léčit a stmelovat komunitu. V posledních desetiletích se tato hudba přesunula také na veřejná pódia, nejslavněji na festivalu Gnaoua World Music Festival v Essaouirě, který se koná každý červen od roku 1998 a kde gnawští mistři hrají po boku jazzových, bluesových a reggae hudebníků. To, co slyšíte na večeři s show, patří k této veřejné stránce tradice.
Rwayess: básníci-zpěváci ze Souss
Rwayess, psáno také rrways, jsou hudebníci Šilha, amazighského lidu ze Souss a Vysokého Atlasu. Skupinu vede raiss, zpěvák a básník. Vystoupení tradičně začíná astarou, instrumentální pasáží na rebab nebo lutar, která určí melodii, následuje tamburína a flétna; poté přichází zpívaná poezie, tanec a závěrečná část, která zrychlí a náhle skončí. Agadir, často nazývaný hlavním městem amazighské kultury, je domovinou této hudby.
Dekka Marrakchia: bubeníci
Dekka Marrakchia má název z arabského slova pro úder a je to čistě perkuse a zpěv. Hráči stojí v kruhu a zpívají, přitom bijí do malých hliněných bubnů, velkého rámového bubnu a párů kovových činel, a vedoucí vede skupinu od pomalého rytmu k rychlému. V Marrákeši patří k festivalu Ašura a příbuzná forma se hraje v Taroudantu v Souss. Když tempo vyskočí, je to váš signál k tleskání.
Ahwach, tanec vesnic
Ahwach není na vstupence uveden, ale je to vlastní kolektivní umění Souss a můžete se s ním setkat na festivalech v regionu. Dvě řady účinkujících, často muži proti ženám, si vyměňují zpívanou poezii, tanec a rytmy rámových bubnů. Wikipedia poznamenává, že se jen zřídka hraje mimo jednotlivé vesnice, protože plná skupina může čítat desítky lidí. Jakákoli krátká verze inscenovaná pro návštěvníky je malým výřezem něčeho mnohem většího.
Jak se zapojit
Tleskejte do rytmu, usmívejte se a nechte hudebníky vést. Pokud vás hráč vyzve k tanci, nikdo nečeká víc než pár kroků v kruhu, a odmítnout s úsměvem je také v pořádku. Hudebníci u stolů pracují, takže jim nedávejte telefony do tváře a natáčejte ze svého místa. Tleskejte každé skupině, když se přesune k dalšímu stolu; další nebude daleko.
Zdroje