Tradice
Tbourida: jízda vysvětlena
Odkud pramení fantasia, dvě fáze tbouridy, proč musí salva znít jako jediný výstřel a jak sledovat útok, když ho uvidíte v aréně.
Rezervujte večer fantasia ↗Od kavalérie k oslavě
Fantasia je jezdecká podívaná rozšířená po celém Maghrebu, předváděná na festivalech a svatbách od Maroka po Libyi. Wikipedia ji vysleduje až k jízdě starověké Numidie a popisuje ji jako kulturní představení i formu bojového umění. V Maroku, kde se jí říká tbourida, UNESCO datuje tradici do šestnáctého století a popisuje ji jako simulaci vojenských přehlídek, která se řídí prastarými arabsko-amazighskými zvyklostmi. UNESCO ji v roce 2021 uznalo za nehmotné kulturní dědictví.
Proč se jí říká tbourida
Tbourida pochází ze slova pro střelný prach a v celém regionu se této podívané říká také hra se střelným prachem nebo koňská hra; v tamazightu je to tafrawt. Fantasia, jméno, které zná většina návštěvníků, je označení, které používali francouzští orientalisté, a malíři jako Eugène Delacroix a Théo van Rysselberghe učinili z tohoto útoku oblíbený námět. Přímá dráha, po níž jezdci cválají, se nazývá mahrak a skupinu vede muqaddam, obvykle její nejzkušenější jezdec, který jede ve středu řady.
Dvě fáze: salva a útok
UNESCO popisuje každou tbouridu ve dvou částech. Nejprve přichází hadda neboli salva: jezdci vjíždějí na dráhu klusem a předvádějí akrobatické cvičení s puškami, poté se vracejí na startovní bod. Následuje talqa. Skupina se znovu vydává cvalem, koně zrychlují bok po boku, a na konci jízdy jezdci společně vypálí salvu slepých nábojů, což připomíná jízdu vyrážející do války. Jezdci se často před nasednutím společně modlí a mnozí této podívané dávají duchovní význam.
Jediný výstřel
Nejtěžší na tbouridě není rychlost, ale souhra. Koně musí při zrychlení zůstat v jedné linii a jezdci musí vystřelit v témže okamžiku, aby dav uslyšel jedinou ránu, a ne roztroušenou sérii výstřelů. Vůdce ve středu řady určuje okamžik. Úspěch se měří tímto jediným výbuchem a roztroušená salva pokazí i rychlý útok. To je to, na co je třeba poslouchat, když jezdci dorazí na konec arény: jedno čisté prásknutí, pak kouř.
Koně, róby a pušky
Koně jsou arabští, barbarští nebo jejich kříženci. Barb je severoafrické plemeno dlouho spjaté s amazighskými národy Maghrebu, ceněné pro svou odolnost a vytrvalost. UNESCO uvádí, že jezdci nosí dobový kostým s turbanem, přehozenými róbami a papučemi a nesou malý korán a starý arabský meč. Sedla a uzdy jsou ručně šité a zdobené a kostýmy signalizují jezdcův kmen nebo region. Dlouhé pušky jsou předovky, nabíjené černým prachem a vypalované bez střely.
Živá soutěž
Tbourida není muzejní exponát. Wikipedie uvádí přibližně tisíc registrovaných skupin v Maroku a každý rok jich stovky soutěží o Národní trofej Tbourida Hassana II. v El Jadidě. Většina vystoupení se odehrává na moussems, regionálních festivalech pořádaných na počest svatých, a při státních svátcích a zemědělských veletrzích. Jezdí i ženy. Od roku 2003 veřejná instituce Royal Horse Promotion Society, známá jako SOREC, pracuje na propagaci a zachování této tradice.
Sledování v aréně
To, co vidíte na večeři se show, je inscenovaná verze: útok zasazený do většího představení, nikoli soutěž mezi skupinami na dlouhé dráze. Podstata je stejná. Sledujte, jak se jezdci seřadí, následují vůdce uprostřed, a čekejte na salvu na konci jízdy. Je to hlasité a přichází to rychle, takže děti předem varujte. Pokud chcete vidět tbouridu tak, jak o ni soutěží Maročané, vyhledejte během pobytu v Maroku některý regionální moussem.
Zdroje